Cesty domů 244. díl – Vím, co jsem viděla
Dalibora zaskakuje oznámení na nalezení ubodané ženy. Její popis dost pasuje na Emu. Dalibor tak začíná pochybovat, zda bylo rozumné jí dat šanci utéci. Na jeho pochybách nemění nic ani identifikování zavražděné. Paní Široká jim není ani zdaleka neznámou osobou. Nedávno řešili únos její dcerky, za nímž nakonec stála ona sama. A dítě je nezvěstné i nyní. Je potřeba začít prohledávat každý kousek lesa. To dává Jarynovi další příležitost předvést naprosto šílený kousek. Nechat se spustit do ledové studny je již samo o sobě dost nebezpečné, ale odvázat jistící lano, to už hraničí se šílenstvím. Ještě že to alespoň přineslo možnou stopu. Ve studni se Jarynovi podařilo najít sim kartu z rozbitého telefonu. S trochou štěstí by na ni mohl být otisk pachatele, jímž s velkou pravděpodobností je manžel. A tuto hypotézu jim potvrzuje i jeho dost zoufalá snaha zničit jediný možný důkaz. I když všichni ví, že svoji manželku zabil, tak není nikdo, kdo by ho za daných okolností nechápal.
Žádný prstýnek na ruce nemůže změnit Hynkovi sklony k flirtování. Zvláště když mu nějaká žena přímo nadbíhá. To pak stačí málo, aby mu učitelka baletu skončila v náručí. A právě v tento moment přichází na scénu Veronika. To Hynka dost deptá, s jejího chování má pocit, jakoby se to co viděla, chystala říci Valerii. Dělá tedy vše pro to, aby se tyto dvě společně nesetkali. Jeho obezřetnost má očividně svůj důvod, Veronika má své postranní úmysly. Akorát jsou o dost rozdílnější, než si myslel. Tak takovýto návrh by opravdu nečekal.