Cesty domů 194. díl – Kočka
Pro Rudolfa není nijak snadné se vracet domů s výtečnou zprávou o Evině stavu po transplantaci. Což by samo o sobě měl být důvod k radosti, ovšem Rudolfa do jisté míry mrzí, že si nakonec nesplnil svůj sen a k operaci se i přes přímluvu profesorky Lipové nedostal. Co se v tuto chvíli tátovi honí hlavou, si umí představit i Ríša. Dostává tedy nápad, jak mu zvednout náladu. Když se na operační sál nedostal v Praze, tak mu to umožní alespoň na svém oddělení. Bude to takové důstojné rozloučení profesí, jíž tolik miloval. Ještěže je Rudolfovo zklamání do značné míry mírněno návratem dvojčat z porodnice. Přítomnost Káji s Haničkou ve vile všem zvedá náladu. I Valérii, která si tuto příležitost taktéž nenechala ujít. Vždyť již velice brzy bude sama vychovávat vlastní adoptované dítě. A je úplně jedno, že ho nebude piplat od miminka. Na návštěvu dětského domova se těší i tak. Jen pro ni bude dost těžké se držet striktních pravidel. Při první návštěvě se musí chovat naprosto neutrálně. Promluvit si a více poznat dítě ro osvojení bude moci až při další návštěvě. Přivítání dvojčat ve vile má pro Honzu hořkosladkou příchuť. Příjemné chvíle s rodinou mu totiž narušuje Petra Piskořova. Neváhala mu zaklapat přímo u dveří, aby mu předložila důkaz o své nevinně. Jenže i tak je stále přesvědčen v její hodně podivnou hru. Ona si s nimi zahrává. A v tuto chvíli je jediný, kdo jí podezírá s vraždy rodičů a bratra. I přes jasné závěry pitvy, že všichni zemřeli ještě před požárem, nejsou ostatní ochotni připustit její vinu. Nechce se jim věřit, že by patnáctiletá holka byla schopna vraždy.